MG

KYRGYZSTAN 2004

• Kyrgyzstan Home
• Obecné INFO, užitečné odkazy a mnoho INFO materiálů ke stažení!
• Kashgar (Čína) - Irkeshtam (hranice s Čínou) - Osh (Kyrgyzstán)
• Osh - Bishkek
• Bishkek - jezero Ysyk-Kul a zpět
• Kyrgyzstán - MAPY
• FOTOGALERIE

Bishkek - jezero Ysyk-Kul - Bishkek

Bishkek - jezero Ysyk-Kul (Yssyk-Kol)

Hlavní autobusové nádraží je skutečně nejlepší místo, kde lez sehnat dopravu prakticky kamkoliv. K jezeru se dá dopravit nejen po silnici, ale do města Balykchy (Balikči) na břehu jezera vede také železnice. Cesta vlakem však trvá podstatně déle, proto doporučuji dát přednost autu. Řidiči s auty všech typů postávají kolem nádraží a ihned se vrhají na potencionální cestující, kteří vystupují z přijíždějících marshrutek. Já pojedu starou dobrou Ladou. Jeden ze spolucestujících již čeká. Je to mladý voják, který se vrací z dovolené na základnu nacházející se na pobřeží jezera. Dokud nás nebude minimálně pět respektive se řidičem šest, nejede se. Zatímco tedy řidič shání další spolucestující, tak pokuřujeme a já především naslouchám radám mladého vojáka. Varujeme mne hlavně před kyrgyzskou policií. Čekání netrvá až tak dlouho. Řidič přivádí dvě mladé trochu praštěné kyrgyzské dívky, které jedou na jezero na prázdniny. Přidává se ještě jeden mladý kyrgyz, takže můžeme vyrazit.

Silnice vede nížinami podél řeky Chuy (Čuj) a do Balykchy (Balikči) je to 175 km (cca 3 hodinky). Po celou cestu se však můžete kochat pohledem jižním směrem na vzdálené vrcholky hor pohoří Ala-Too se čtyčtisícovými zasněženými štíty. Na severu hned za řekou Chuy (Čuj) se již nachází Kazachstán. Zhruba po 40 km máme první zastávku, nějakej problém s motorem. Netrvá však dlouho a pokračujeme dále. Cestou projíždíme také policejní kontrolou. Někdo nás nabonzoval, že prý nás je v autě více než pět, což není povoleno. Odstavují si nás tedy stranou a po delším jednání řidiče s policisty, jedeme dál. Policejních hlídek je na této trase více než dost. Je to zřejmě nejfrekventovanější silnice v Kyrgyzstánu. A pak taky oblast kolem jezera Ysyk-Kul hlavně východním směrem jsou známy pěstováním a produkcí hašiše. Po zhruba 100 km nížinu vystřídají hory pohoří Kunggoy Ala-Too (Kungaj Ala-Too)s nejvyšším vrcholem 4770 m.n.m. (Mt. Chok-Tal), respektive nejvyšší vrchol leží na území nedalekého Kazachstánu (4973 m.n.m. - Talghar). Brzy přijíždíme k jezeru do města Balykchy. Původně jsem zde chtěl vystoupit, ale domluvil jsem se se spolucestujícími, že pojedu s nimi až do jedné vesničky u města Cholpon-Ata (hlavní rekreační středisko u jezera), kde mi pomohou sehnat nějaké bydlení, což také činí. Podél silnice stojí množství prodejců ovoce a ryb. Holky vystoupili u svého hotýlku. A mne si převzal mladý Kyrgyz se svým kamarádem, který tady na něj čekal.

Přesedlali jsme tedy z Lady to velmi luxusní limuzíny Mercedes v hodnotě cca 2.500.000 Kč. Luxusní výbava je samozřejmostí. A takových je tady spousta. Moc se sice do zdejších prašných cest a rozmlácených silnic nehodí. Není mi jasné, kde na to takový člověk může vzít peníze. Ale po mém dotazu dostávám očekávanou odpověď. Takovýhle auto se tady dá pořídit za zhruba 200.000 Kč a je pochopitelně ukradené někde v Evropě. Objíždíme chvíli různý rekreační střediska, ale všude je buď obsazeno nebo je to příliš drahé. Nakonec tedy končím tam, kam jsem se chtěl ubytovat od začátku, a to ve vesničce u místních domorodců. Chaloupka, dvoreček, na něm kůň, kráva, drůbež. Skromná místnůstka v přístavku, žádná koupelna, žádný záchod. Vše za cenu 3 USD za osobu. Nevýhodou je jen to, že z vesnice na jezero to je asi 20 minut chůze.

jezero Ysyk-Kul (Yssyk-Kol)

Právem se jezeru Ysyk-Kul (Ysyk-Kol) říká perla centrální Asie. Nachází se ve výšce 1600 m.n.m. (tj. jako vrchol Sněžky) a je obklopeno vysokými horami pohoří Kunggoy Ala-Too (Kungaj Ala-Too) ze severu a Terskey-Ala-Too z jihu. Zasněžené vrcholky hor dosahují více než čtyřtisícových výšek a od jezera je na ně nádherný výhled. Voda v jezeře je samozřejmě průzračně čistá a není až tak ledová (jako třeba voda Bajkalu). Pláže jsou příjemně písčité. V létě je i příjemné klima, teploty se v červenci a srpnu mohou pohybovat mezi 25-30 °C. Je však potřeba dávat pozor na sluneční paprsky. Jejich působení je v této nadmořské výšce a v těchto klimatických podmínkách nadmíru účinné, takže bez kvalitního krému můžete po dvou hodinkách na dopoledním slunci dopadnou jako já. To znamená, že pro vás veškeré další slunění skončí díky spálené pokožce.
Především podél severního pobřeží jezera je postaveno množství rekreačních středisek, kempů a sanatorií. V minulosti byla tato místa předurčena pouze pro komunistickou elitu Sovětského svazu. Nyní sem jezdí především vyšší vrstvy z Kazachstánu, z Bishkeku, ale i z Ruska.
Pláže se začínají plnit kolem desáté ráno, kolem poledne jsou již plné, ne však přeplněné jako třeba pláže kolem Středozemního moře. Pláž neustále křižují prodejci nasolených a uzených ryb, piva, zmrzliny, kukuřice, pirožků, ovoce atd. Všichni vypadají spokojeně a je téměř jisté, že dříve či později vás někdo osloví, zvláště jste-li sami jako jsem byl já. O společnost jsem prakticky neměl nouzi. Skvěle jsem si zde po dlouhé cestě Čínou, Turkestánem a Kyrgyzstánem odpočinul. Já ochutnával vodku, oni mou slivovici. Kyrgyzskej hašiš jsem taky nemohl nevyzkoušet. Malou zásobu, kterou jsem obdržel na cestu, jsem s vědomím množství policejních hlídek na trase Ysyk-Kul - Bishkek hodil do příkopu. Riskovat Kyrgyzský kriminál a problémy je zbytečné.
Hned kousek za plážemi se nacházejí příjemné parčíky a v nich kyrgyzské restaurace, často jen v podobě stanů nebo tradičních jurt. Prakticky všude nabízí k jídlu to samé - Plov (rýže s masem a zeleninou), Lagman (nudle se zeleninou, případně i s masem), Pelmeni (tortelliny na ruský způsob).
Večer je možné navštívit některou z diskoték, což může být také zajímavý zážitek. Já jsem si ho samozřejmě nenechal ujít. Uprostřed parčíku, uprostřed temné tmy je betonový kruhový oplocený plac. Pár barevných světélek, ale místním to stačí. Není sice nic vidět, ale baví se. Bohužel můj pobyt byl časově velmi omezen odletem letadla z Bishkeku, které odlétalo z neděle na pondělí v půl páté v noci. V neděli ráno jsem byl tedy nucen opustit Ysyk-Kul.

NAHORU

zpět do Bishkeku (letiště Manas)

Prakticky na celém pobřeží jezera funguje doprava na principu tak, že se postavíte kdekoliv k silnici a stopujete projíždějící auta, minibusy a autobusy, které pokud jedou vaším směrem a mají volné místo vás za patřičný poplatek svezou. Jel jsem společně s jedním mladým kyrgyzem, stopli jsme si autobus. Volné už bylo pouze jedno místo, tak mi řidič rozložil skládací židličku a posadil vedle sebe. A opět jsme míjeli množství policejních kontrol, které zastavovali jednoho řidiče za druhým. V podvečer jsme v Bishkeku. Považuji za zbytečné ubytovat se jen na půl noci. Proto volím variantu setrvat co nejdéle ve městě a pak se přemístit na letiště Manas, odkud mi odlétá letadlo do Istanbulu. Mimochodem pokud jde o letecké spojení s Istanbulem, tak to je poměrně časté a letenky jsou mimořádně levné. Letěl jsem se společností ITEK Air, sice starším letadlem, ale za pouhých 7400 Kč.

Chvíli jsem strávil v internetové kavárně - těch je v Bishkeku dostatek, takže se spojením by neměl být problém. Již za tmy jsem se pak vydal hledat způsob jak se dostat na letiště. Není to vůbec jednoduché a zvláště v noci ne, kdy jsou osvětleny pouze hlavní ulice v centru, kdežto zbytek města je neosvětlen. To velice znepříjemňuje orientaci neboť člověk vůbec netuší, kde vlastně je. Nechal jsem se tedy na radu místních odvést marshrutkou na jakési místo, odkud by údajně mělo něco jezdit na letiště. Na místě však byla jen horda taxikářů, absolutně netuše, kde se nacházím, jsem se k nim vydal. Samozřejmě se na mne vrhli a já je samozřejmě odbyl s tím, že nemám žádné peníze, ale že potřebuji na letiště. Naštěstí byli docela přátelští a jali se mi vysvětlovat, že odtud nic nejede a že musím jinam a ukazovali někam do černé tmy. Naštěstí se jeden z nich nabídl, že mě odvede na nějakou stanici autobusu, z které se může dostat autobusem na jinou stanici autobusu, odkud by měli jezdit autobusy na letiště. Bez jejich pomoci bych byl v té tmě zcela ztracen. Takže jsem přesně plnil jejich pokyn. Dostal jsem se tedy nočním Bishkekem za pomoci místních až na zmiňovanou zastávku, kde staví údajné busy na letiště a která byla uprostřed tmy zcela prázdná. Měl jsem vážné pochybnosti, zda se právě odtud na letiště dostanu. Zastavilo auto a řidič nabízí svezení, samozřejmě za cenu jen o málo nižší, než je cena taxíku. Je sám, nevím co si o něm myslet, ale v tuto chvílí s to zdá jako jediný způsob jak se dostat na letiště. Už jsem se chystal naložit, když se ze tmy vynořil autobus s nápisem "Manas". Nešťastný řidič se ještě snažil mě přemluvit, ale já už běžel k autobusu. Vítězně jsem nastoupil, spokojenej a šťastnej.

Cesta na letiště trvá zhruba 40 minut. Letiště je poměrně malé a ve chvíli mého příjezdu téměř opuštěné. Chvílemi jsem i pochyboval, že by odtud něco mohlo přes noc letět. Ustlal jsem si dole ve vestibulu na lavičkách a usnul. Stále s obavami, co asi řeknou na to množství nožů, které chci převézt do Istanbulu. Nicméně jsem byl připraven držet rady mého kytgyzského přítele od jezera, která zněla, raději vše přiznej předem, ať to pak nevypadá, žes to chtěl propašovat. Během spánku mne vyrušil pouze přátelský policista, který chtěl vidět pas a letenku a chvilku si poklábosit. Lidé v Kyrgyzstánu jsou velice družní. Překvapilo mne kolik z nich jich zná Českou republiku, respektive Československo. Někteří z nich u nás byli během sovětské okupace, jiní nás znají díky fotbalu nebo hokeji, další díky některým českým výrobkům a dokonce i díky českým "lunaparkům" a žvýkačkám Pedro!
Málem jsem zaspal svůj let, a to je potřeba ještě vyplnit formuláře a zabalit baťoh. Jdu si vyzvednout formulář a hned se chci "přiznat" kvůli těm nožům. Úřednici to nezajímá a mám to napsat do formuláře, naopak chce se po mne, abych zaplatil letištní poplatek, který jsem zaplatil již v Praze (10 USD). Protestuji, ale je mi to na nic, neboť pokud nezaplatím, nedostanu jakýsi lísteček a nevpustí mne dále ke kontrole zavazadel a odbavovacího prostoru. Platím a jdu. Ještě před skenerem se opět přiznávám, řka, že vezu nože Číny, ale nezajímá to obsluhu, prý to mám říci až u kontroly, která zavazadla prohrabuje ručně. OK, pokračuji dál ke zmiňované kontrole. Kontrolor nahlédne do otevřené batohu s dotazem, co vezu a já povídám, že tak normálně věci na cestování a pak, že mám ty nože - suvenýry z Číny. Mávne rukou, vše je OK. Jdu dál a už mne nic nezastaví.
Potřebuji se ještě zbavit posledních peněz, takže mířím k baru. Rozhoduju se koupit si něco k pití na cestu. Jediné co mají je poslední velká láhev Coca-Coly v lednici. Je tedy celá moje, odteď už si tady nikdo nic kromě kávy a alkoholu nedá.
Let probíhá bez problémů a dle letového řádu jsme v ranních hodinách v Istanbulu. Odtud povede má cesta do neméně krásného Rumunska ( jízdenku na autobus Istanbul- Bukurest lze získat za 30-45 USD, r. 2004).

NAHORU

MAPY mé cesty

Kyrgyzstán
pro zvětšení mapy klikni na obrázek

Copyright © Marian Golis
(autor textů a fotografií, design, webmaster)
m.golis@email.cz