|
IRAN 2005
Příjezd (Teheran) - Kashan - Abyaneh - Natanz
1. část (2. část)
Islámská republika Írán (Džomhúríje islámíje Írán) se nachází ve střední Asii a jak už název napovídá, jedná se o zemi,
jejíž život je silně ovlivněn islámskou kulturou a náboženstvím. To znamená jediné - připravit se na silnou dávku pohostinnosti.
Protože je to navíc země velice uzavřena vůči okolnímu světu, je zde cizinec stále vzácným úkazem a proto také vždy středem pozornosti.
Proto je také nutno připravit se na neustálé úsměvy, nabídky pomoci, pozvání na čaj, na oběd, na večeři, množství zvědavých dotazů,
taky je vždy nutno vás představit celé rodině, přibuzenstvu a všem zanámým, atd… A když říkám neustálé a nepřetržité tak tím myslím
neustálé a nepřetržité.
Íránci si vás budou téměř po celou cestu předávat víceméně z ruky do ruky a nemusíte mít žádný strach, že by
o vás nebylo kdykoliv a kdekoliv postráno. Kromě toho, že to je zkrátka jejich národní povaha a kromě toho, že pohostinnost je součástí
jejich kultury a náboženství, tak je pro ně takový cizinec také zdrojem množství informací "z venku". Především z Evropy. A připravte
se na to, že íránci jsou skutečně zvědaví tvorové. Zahrnou vás množstvím dotazů. Ale můžete se předem připravit na to, že vždy váš
rozhovor začne z jejich strany těmito otázkami:
1) Jak se jmenuješ?
2) Odkud jsi?
3) Jaké máš zaměstnání?
4) Jaká je tvá mzda?
5) Jak se ti líbí v Íránu?
6) Jak se ti líbí íránci?
7) Kde všude jsi již v Íránu byl a kam máš namířeno?
Odvážnější pokračují dále:
8) máš manželku (mažela), případně děti?
při odpovedi "nemám, ale mám přítelkyni" ještě odvážnější pokračují:
9) a vídáte se?
10) A žijete spolu, i když nejste manželé?
A ti skutečně nejodvážnější pokračují v dotazech ještě dále a diví se a žasnou a poplácávají vás po ramenou a zvou na čaj,…..
V Íránu nežijí arabové, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Írán, bývalá slavná Perská říše, je domovem peršanů. Tím pádem nejen samotní lidé, ale také kultura a historie této země jsou velice silným lákadlem pro její návštěvu. V žádném případě vás nezklame.
Jak do země
Dostat se do Íránu a cestovat po něm nebylo vždy jednoduché. Ještě před nedávnem vydávalo Íránské velvyslanectví pouze tranzitní pětidenní víza,
které bylo nutno pak v zemi prodlužovat na policejní stanici, přičemž úspěch nemusel být vždy stoprocentně zaručen. V současné době panuje
na velvyslanectví poměrně dobrá nálada, takže se vydávají i víza turistická a to přímo 30-ti denní! Nejsou však zadarmo. Kromě poplatku, který je
nutno zaplatit (cca 1200 Kč), je potřeba dodat 5 ks fotografií (ženy musí být vyfotografovány v šátku) a především 3x vyplněný (nejlépe originálně)
formulář - ale POZOR - musí být vyplněn na stroji, což už není taková sranda, poněvadž má 4 stránky psané po zpátku. Samotné vydání víz pak může
být zdlouhavější. Nejdříve se totiž posílá žádost do Teheránu, kde ji musí schválit a pak je teprve vízum přiděleno. To celé lze provést zcela
samostatně vyjednáváním s Íránským velvyslanectvím anebo se lze za příplatek svěřit některé z agentur, které podobné služby zajišťují (např. Asiana).
Pokud vše zvládnete, máte první krok za sebou.
Co se týče očkování, není nutno to nějak přehánět. Írán je poměrně čistá, kultivovaná a civilizovaná země (paradoxně zde narazíte na zdroj
vody téměř na každém kroku, ačkoliv je to země pouštní a dost vyprahlá).
Zbývá tedy již jen zvolit způsob dopravy do země. Tady je nutno volit mezi cenou a komfortem, což také úzce souvisí s tím kolik času na cestu
máte. Nabízí se časově velice náročná nicméně extrémně levná varianta po zemi. Se zastávkou v Istanbulu počítejte tak 5 dnů na cetu tam a 5 dnů
na cestu zpátky. Celé se to dá naptosto bez problému zvládnout za cca 3300 Kč (r.2005) za cestu jedním směrem. Např. u společnosti Eurotours
(www.eurotours.bg) koupíte lístek do Istanbulu , tam se pochocháte krásami orientu a v jedné z mnoha cestovek, ať již v centru nebo ještě lépe
na autobusovém nádraží, zakoupíte jízdenku třeba do Teheránu (25-30 USD). Velice prosté a jednoduché. Pokud tolik času nemáte, nezbývá než
jednoduše zakoupit letenku, která se dá pořídit za nějakých 15-18.000 Kč (zpáteční).
Já šel zlatou střední cestou a volil kombinaci obou způsobů.
To znamená tam letadlem a zpátky po zemi, s několikadení relaxační zastávkou v Bulharsku.
Teherán
Můj let s Turkish Airlines proběhl i s nočním přestupem v Istanbulu naprosto hladce. Poněkud nepříjemný byl pouze čas příletu do Teheránu.
Ve 3.30 v noci tady toho skutečně příliš nevymyslíte. Nezbývá tedy nic jiného, než po zběžné celní a pasové kontrole, zaujmout nějaké
výhodné místo v malé a nepříliš moderní letištní hale a vyčkat rozbřesku. Tak také činím s úmyslem trošku se prospat.
To by si mne však nesměl vybrat za svou oběť jakýsi turek, s kterým jsem nucenej konverzovat v němčině až do rána.
S blížícím se svítáním jsem pomalu začínal sbírat odvahu k
prvním krokům po žhavé islámské půdě s obavami, co se mi asi za dveřmi letiště hrozného přihodí. V sedm hodin ráno se zvedám a mířím k
východovým dveřím, otvírají se a já vcházím do Islámské republiky Írán. Nestalo se nic. Hned naproti je směnárna, tak si tam jdu vyměnit
peníze. Všehovšudy nějakej milion šestsetsedmdesát tisíc riálů.
Pokud máte spoustu času na cesty Íránem, klidně se můžete pár dní zdržet. Určitě se zde najde lecos zajímavého, co stojí za návštěvu.
Nějaká ta muzea, paláce, mešity, zvláště doporučuji výlet na nedalekou téměř šestitícovku - horu Damevedan (5671 m.n.m.), která je nejvyšším
horou Íránu a současně nejvyšší horou pohoří Alborz a kam se dá z Teheránu relativně snadno dostat, pokud ovšem příliš netrpíte na horskou nemoc.
Pokud však toho času příliš nemáte, tak vám radím zmizte odtud, a to co nejrychleji. Teherán je patnáctimiliónové
velkoměsto přeplněné lidmi a především automobily a jejich zplodinami. Dokonce jsem někde vyčetl, že je jedním z kandidátů na nejznečištěnější
město světa. Já mám tedy v úmyslu setrvat zde řádově pouze minuty, což se mi také daří (nepočítám-li čas strávený v letištní hale).
V hlavním městě Íránu jsem se zdržel pouhých 98 minut.
NAHORU
Po Teheránu (a nejen po něm) se lze pohybovat několika způsoby.
- pěšky - vzhledem k velikosti a ošklivosti města dost nepohodlné a nepraktické a namáhavé fyzicky i psychicky. Navíc nesmírně nebezpečné.
Silnice totiž patří pouze řidičům. Chodec na nich nemá co pohledávat. Chodec je jen bezvýznamné a nedůležité NIC, které pouze překáží v jízdě.
Řidiči zkrátka chodce zcela ignorují a rozhodně před nimi nehodlají nikdy zastavit. Přechod silnice zvláště ve velkých městech se tak vždy stává
malým dobrodružstvím. Neomalenost řidičů je tím pádem také příčinou mnoha dopravních nehod, které jsou v Íránu velice časté.
V menších městech však tento způsob přemisťování se může být naopak velice příjemný.
- metro - v Íránu je pouze jedna linka. Nelze s ním tedy vždy při přesunech po městě počítat. Nicméně vede na jižní autobusový terminál,
odkud vyjíží autobusy na jih země. Při nastupování do metra pozor! První dva vagony jsou vždy vyhrazeny ženám, zbývající mužům. Je nepřípustné
vstupovat do vagónu do kterého nepatříte.
- MHD - osobně bych se do toho v Teheránu nepouštěl, pokud bych neměl dostatek času a energie. Nicméně je to jedna z variant.
Počítejde s dlouhým dojezdem díky zacpám. Jako v celém Íránu i zde platí, že v autobusech je zadní část vyhrazena pouze ženám, tam žádnej chlap
nesmí a naopak. Samozřejmě v menších městech lze bez problémů za pomoci místních využít i tohoto způsobu přepravy.
- savari - specifický způsob dopravy, zejména v asijských zemích. Prakticky to funguje tak, že si stoupnete kdekoliv k silnici a máváte
na projíždějící auta. Nejlépe na ta, která jsou již zčásti zaplněna, aby nedošlo k nedoruzemění - to jako, že ho chcete jen pro sebe jako taxi.
Savari je totiž výrazně levnější. Sdílíte ho totiž ještě s dalším 1-5 cestujícími. Samozřejmě před nástupem do vozu je nutno (často jen hlasitým
zvoláním do otevřeného okýnka projíždějícího auta) oznámit cílovou stanici. Auta tím směrem buď jede a vezme vás nebo nejde a ignoruje vás a vy
do zkusíte u dalšího. Tento způsob dopravy často funguje i mezi menšími městy a vesnicemi na kratší vzdálenosti.
- taxi - asi nejefektivnější volba. Vzhledem k cenám ropy potažmo benzínu v Íránu, je to relativně levná záležitost, zvláště pokud vás
je více. A dostanete se odkudkoliv kamkoliv.
Já tedy hned ze směnárny mířím ke stanovišti taxíků, kterých zde jsou desítky. Nejlepší je využít žlutých "legálních" taxíků -
nehrozí žádné komplikace či hrátky s cenama. Platí se předem u pokladny, načež jste odvezeni tam, kam jste si to zaplatili. Já se
nechávám odvézt do centra města, poněvadž si chci vyzkoušet také místní metro. Tím chci pokračovat na autobusový terminál.
A úspěšně se mi to daří. Dokonce se mi cestou podařilo za použití perštiny koupit vodu.
Nádraží je velké. Autobusů mnoho. Díky silné konkurenci jde však vždy vše snadno a rychle.
Ani jsem se nestihl rozkoukat a už držím v ruce jízdenku do města Kashan, kam mám namířeno.
Jízdenku za pouhých 18.000 riálů (2 USD) za cestu dlouhou 300 km! A to díky "naháněči", který se mne
okamžitě poté, co jsem vstoupil do haly nádraží ujal. A do minuty už sedím v luxusním autobuse. Ostatně
cestování po Íránu je velice pohodlné a levné (díky cenám benzínu a silné konkurenci). Máte v podstatě 3 možnosti:
- vlak - Írán disponuje nepříliš hustou nicméně kvalitní železniční sítí. Jízdenky jsou levné, cestování pohodlné.
Někdy nutno zakupovat jízdenky s předstihem. Obzvlážť v obdobích náboženských svátků.
- autobus - i na dlouhé vzdálenosti velice pohodlná a extrémně levná volba. Můžete volit mezi dvěmi třídami autobusů,
které se liší cenou a pohodlím. Velmi levné "mercedesy", které jsou starší, méně pohodlné a bez klimatizace, cesta často drvá déle a
je dost nepohodlná. Nebo 2x dražšími "volvy", což jsou luxusní, klimatizované, pohodlné a rychlé autobusy. Nenechte se zmást tím, že
jsou 2x dražší. I přes to jsou extrémně levné! Můžete-li kupujte si vždy lístky do nich. Během cesty budete mít možnost shlédnout
některý z íránských filmů, videoklipy, nebo některý z íránských televizních programů. Často také budete občerstveni přinejmenším vodou,
v lepším případě ovocnou šťávou nebo čajem.
- letadlo - v Íránu i letadlo je velmi levnou alternativou. Ceny se pohybují mezi 25-150 USD, v závislosti na vzdálenosti,
frekvenci linek a společnsoti. Problém je s letenkami, které nemusí být vždy snadné sehnat. Mne se to bohužel nepodařilo ani 5 dnů před
odletem na trase Maschad - Tabriz. Neměl jsem tedy přiležitost vyzkoušet tento způsob dopravy.
Autobus startuje a já opouštím Teherán. Mám namířeno asi 300 km jihozápadním směrem do města Kashan.
Na cestu od obsluhy autobusu dostávám dva džusy a znaven usínám.
NAHORU
Další úsek cesty - Kashan, Abyaneh, Natanz >>
Doporučuji navštívit FOTOGALERII z IRANU.
Pokud máte jakýkoliv dotaz či vzkaz, napište mi emailem nebo přímo do knihy VZKAZŮ, rád se podělím o své zkušenosti z této země.
MAPY
Moje cesta Íránem
pro zvětšení mapy klikni na obrázek
NAHORU
|
ÍRÁN
fotogalerie
kliknutím na obrázek vstoupíš do galerie
Masuleh
íránské hory
Yazd
starověké město uprostřed pouští
Jameh
ve znamení islámské architektury
|