MG

MONGOLSKO 2003

• Mongolsko Home Page
• Obecné INFO, užitečné odkazy a INFO ke stažení!
• Jak se dostat do země (Altanbulag - Ulanbatar)
• Ulanbatar (Ulaan Baatar)
• Kharkhorin (Charchorin, Karakoram) a Naadam
• Bogdkhan Uul a Manzshir Khiid (Klášter Mandžir)
• Mapy

Kharkhorin (Charchorin, Karakoram) - 1.část (2.část)

Charchorin

Charchorin leží 373 km západně od Ulanbataru a na mongolské poměry sem vede poměrně přijatelná cesta, která je místy pokrytá asfaltem. A jak se zdá tak se kvalita tohoto tahu bude stále pomalu zlepšovat. Cesta z Ulanbataru může trvat 6-10 hodin a je proložena několika zastávkami. Pro našince je Mongolsko svým způsobem velmi exotickou zemí a pocítíte to jakmile překročíte území Ulanbataru kterýmkoliv směrem. Typicky zvlněná krajina pokrytá jen nízkou trávou dává ráz celé zemi. Lesních porostů v Mongolsku není mnoho, dřevo je zde tedy poměrně vzácná surovina.
!!! VIDEO mongolské krajiny ke stažení (WMV; 2 MB) !!!
Co je však na Mongolsku úžasné je fakt, že země patří všem. To znamená že vlastníte-li jurtu neboli správně ger (typicky mongolské obydlí) můžete si ji postavit kdekoliv na území Mongolska a až vás to tam přestane bavit, tak se můžete zvednout a odjet jinam. A tak také mongolové žijí, je to typicky kočovný národ a pokud budete projíždět kterýmkoliv koutem této země, narázíte vždy, kromě měst (mongolské město má zcela jnou podobu, než o naše) a vesniček, na jurty rozeseté ve stepích, kopcích a horách. Jurta je vlastně ruský název pro toto obydlí (stejně jako třeba kumys pro airag), správně mongolsky to je ger. A k jurtám vždy patří stáda koní, dobytka, ovcí nebo koz. A mongolové na koních. To je obrázek typického Mongolska a mongolského lidu.
Ostatně, co se mongolského národa týče, tak ten si zaslouží krátké zastavení.

Jednou z typických vlastností Mongolů je pohostinnost. Nikdy vás nezapomenou pozvat k sobě na návštěvu. Je to dáno drsnými životními podmínkami, které zde vždy panovali. Cestovat liduprázdnou krajinou je nebezpečné a vyčerpávající, zvláště pokud se vyskytnou problémy. Mongolové se proto naučili pomáhat si navzájem, navzájem se pohostit. Pokud uvidí mongol osamělou osobu či jezdce ve stepi, okamžitě k ní vyrazí. Ani ne tak ze zvědavosti, jako spíše proto, aby se zeptal, jestli nemá nějaký problém a jestli nepotřebuje jídlo a nocleh. Můžete tedy očekávat, že budete často zváni do mongolských příbytků. Více o mongolské etiketě.

Do Charchorinu přijíždíme v podvečer. Cestou jsem měl štěstí a seznámil jsem s mongolským mladíkem jménem Tuman. Je študovanej a umí německy - lépe než já (ale to umí asi každej). Nicméně mi moje "ja", "nein", "ich weiss (nicht)" a "guten tag" docela dobře stačí na plynulou konverzaci, kterou k pobavení spolucestjících Tuman překládá i do mongolštiny. Jede domů k rodičům a samozřejmě dostávám pozvání, abych spal u nich. Odmítám s tím, že si přece ten svůj stan nevzu zbytečně a že miluju spánek pod širým nebem. Moje odpověď je uspokojující, ale alespoň jídlo odmítnout nemohu. Slibuji, že druhej den mi bude ctí. Tuman taky trvá na tom, že mne doprovodí na místo kde si chci postavit stan a že mi pomůže, poněvadž by ho rád viděl. Souhlasím a dělám asi dobře. Mám vytipované místo za městem u řeky (na konci města směremna Tsetserleg je lávka přes řeku, ještě před ní je potřeba uhnout doleva a pak jít podél řeky dokud nenaleznete nějaký dobrý místečko pro stan), Tuman rychle chápe kde by to mohlo asi být, takže po příjezdu do Charchorinu navede řidiče, co nejblíže k mýmu "kempu", k řece je to pak již jen kousek. Stavíme stan a loučíme se s tím, že pro mne ráno přijede s otcem na motorce, posnídáme u nich doma a vezme mne za město na slavnost Naadam.
Je tady krásně, široká řeka hned za stanem, v kopcích za řekou se mezi juratami pasou koně a večerem se rozléhají mongolské stepní písně. Společnost mi dělá zatoulanej pes podobnej divokýmu vlku, kecáme spolu celej večer.

Ráno skutečně přijíždí Tuman s otcem na motorce. Jede se tedy na snídani. Ostatně motorky jsou po koních nejčastějším dopravním prostředkem mongolů. Na jednu motorku se vejde i čtyřčlená rodina. My jsem naštěstí jen tři a navíc máme ještě moji krosnu. Tumanovi rodiče bydlí na okraji města. Ulice jsou prašné, před některými domky stojí koně, u jiných motorka nebo jeep. Obydlí jsou skromná, stejně jako život mongolů. Tuman mne představuje rodině a uvádí mne do kuchyně. Tu tvoří pouze umyvadlo se studenou vodou (odkud se bere?), stůl, dvě židle a kamna, na nichž se vaří. K snídani jsou kousky sýra a placky, což se dá ještě pozřít. Co však nesmí chybět je kumys. Mongolský národní nápoj vyráběný kvašením kobylího mléka - velice výživný. Abychom byli přesní tak kumys je ruský název pro tento nápoj, mongolsky se mu správně říká airag. Takže Tuman nalévá plnou misku a s úsměvem na tváři mi ji podává. Odmítnout nelze. Vzhled a zápach je lépe nevnímat. V misce plavou ještě koňské chlupy a "vůně" je kombinací zkvašeného mléka a koně. Chuťově se to dá ustát, někomu může i chutnat. Při větším množství však raději počítejte s raními žaludečními a střevními obtížemi. Přeci jen žaludek Evropana je zvyklý jiným nápojům a chvilku mu může trvat, než se přizpůsobí.

Po snídani sedám s otcem na motorku a vyrážíme na slavnost. Přes město, a přes most a přes potok až do stepi za městem, kde jsou postaveny jurty, velké stany a vše je připraveno. Všude je spousta lidí, koňů a motorek. Nad hlavami majestátně krouží orly. Z jedné strany nekonečná step, z druhé strany vysoké kopce. Připadám si jako v jiném světě a jaksi mi stále nedochází, jak jsem se zde ocitl.

Každopádně do Charchorinu mne přivedli dve věci. Jednou z nich je slavnost Naadam a druhá samotná historie tohoto místa a jedna z nejvýznamnějších památek mongolska, která se zde nachází - zbytky kláštera Erdene Zuu. Vezměme to tedy postupně.

NAHORU

Naadam

Největší svátek mongolska, eriyn gurvan nadaam je správný mongolský název. Trvá tři dny a koná se 11.-13. července. Naadam znamená mongolsky "hra, soutěž nebo zápas". Podstatou celého svátku jsou vlastně závody ve třech typicky mongolských disciplínách. Zápas, jízda na koních a lukostřelba. Svátek se slaví po staletí jako každoroční pocta bohům hor, pocta válečným a loveckým dovednostem mongolů a vůbec tradicím kočovného národa. První známky této slavnosti jsou známy jž 3000 let před Kristem. V roce 1921 kdy k moci nastoupili komunisté byl Naadam centralizován do Ulanbataru, zatímco ve zbytku země byl zakázán. Navíc byl překřtěn na oslavu "Národního revolučního vítězství". Komunisté věděli, že jakékoliv větší shromáždění lidu může fungovat jako výbušná směs v zemi zbavené svobody. Důvod zákazu byl prostý - tak dlouhý svátek zdržuje od práce a lidi při něm příliš chlastají. Nicméně po pádu komunismu v mongolsku si Naadam ve společnosti velice rychle našel své místo a opět se s ním můžete setkat v kterémkoliv koutě Mongolska.
V Ulanabataru se slavnost koná na centrálním stadioně a má masový charakter. Mnohem zajímavější je na slavnost vyrazit na "venkov" - odměnou vám bude autentický zážitek přímo z pod kopyt koňů, z prachu zvířeném zápasníky. Vodka a kumys potečou proudem.
Samotná slavnost jako by se odehrávala před stovkami let. Mongolové v tradičním ošacení se proplétají mezi stovkami koňů. Vzduch je prosycen zvýřeným prachem a hudbou mongolských budhistických mnichů a pastevců. Nad ohni se rožní skopové, zásoby kumysu a čaje jsou bezedné.
Tradiční oděv mongola je barvný a bohatý a kompenzuje velice skromný život mongolů. Musí splňovat několik požadavků - použitelnost i při 20 stupňových změnách v počasí a vše, co je potřeba k přežití musí být po ruce.

Deel - tvoří univerzální základ mongolského oblečení. Dlouhý, pevný "plášť" může posloužit nejen jako oděv, ale také jako deka, stan, ukrýt před větrem, pískem či nechtěnými pohledy. Dlouhé rukávy v zimě nahradí rukavice, v létě se dají srolovat až k ramenům. Široký pruh látky dlouhý až několik metrů usnadňuje jízdu v sedle a současně ho lze použít pro uchycení nože, misky, křesadla, apod. Nad tímto opaskem se z deelu vytvoří veliká kapsa, která slouží jako úložní prostor pro větší předměty.

Gutul - vysoké kožené boty jsou ideální pro jízdu na koni. Jejich tvar a provedení nedovolí aby při pádu z koně zůstal jezdec zachycen ve třmenech. V zimě chrání před sněhem, v létě ve vysoké trávě. Zvednutá špička zajišťuje v zimě teplo v botě (teplý vzduch ve špičce).

Pokrývka hlavy - exituje přes 100 různých pokrývek hlavy, které mongolové používají. Čepice může mít mnoho významů. Nejen že chrání hlavu v různých ročních dobách, ale může signalizovat také sociální či regionální příslušnost. Některé jsou slavnostní jiné pro běžné nošení. Mongolská etiketa zakazuje vstupovat bez čepice na hlavě do jurty - pozdravit někoho bez čepice je neslušnost.

Více o mongolském oděvu naleznete na Mongoliatoday.

Ale abych se vrátil k samotnému svátku a třem disciplínám, které ho provázejí. Ke vzájemným soubojům se sjíždějí závodníci z celé země, přihlásit se může kdokoliv, pouze zápasu se nesmí účastnit ženy. Festival je zahajován slavnostní jízdou na koních s velkými "transparenty" hrdiny země Čingischána.

Zápas - je nejpopulárnější disciplínou, jeho popularita se dá v připrovnat k popularitě fotbalu v Evropě nebo basketbalu v USA. Všichni účastníci jsou rozděleni do dvou skupiny a postupně proti sobě nastupují. Kdo prohraje skončil, kdo vyhraje pokračuje dál. Před zápasem zápasnici "tančí". Není to však tanec v pravém slova smyslu, pomalými pohyby a máváním paží napodobují let orla - tanec se jmenuje devekh. Pak začíná zápas. Vyhráva ten, kdo srazí soupeře k zemi. Časově není zápas omezen. Může tak trvat několik sekund, ale klidně i půl hodiny. Vítěz pak ještě jednou "zatančí" a z velké mísy nabere hrst sušeného sýra, kterou rozhazuje kolem sebe. Absolutní vítěz získává titul Titan. Zápasníci mají také své typické oblečení - malé vesrtičky zodog, přiléhavé šortky shuudag, speciální čepku a vysoké mongolské kožené boty gutuls.

Jízda na koni - kůň je jedním ze symolů Mongolska. Život Mongolů je s ním spojen od narození až do smrti. Žádná sláva se tak neobejde bez závodů na koních. Vítězem se nestává jezdec, ale kůň, kterému je pak vzdávána pocta. Závodníky jsou zde většinou děti mezi 4 a 10 lety. Lehká váha tak umožňuje koni dostat ze sebe to nejlepší. Závodníci jsou rozděleny do šesti kategorií podle staří koně. Od toho se pak odvíjí vzdálenost na kterou poběží. Např. dvouletí koně běží 16 km a sedmiletí koně beží 30 km. Před startem závodu jsou koně se svými jezdci sroceni ve startovacím prostoru, kde neklidně přešlapují a poklusávají. V okamžiku startu za burácení diváků se pouze zvedne hustý oblak prachu a jako blesk všechny koně zmizí kdesi ve stepi. Diváci je zase uvidí až se budu vracet do cíle, který je ve stejným prostoru jako start. Ve stepi mají jezdci určené místo na kterém se otočí a jedou nazpět. Kdo přijede první do cíle je vítězem. Po několika minutách se na horizontu stepi objeví opět mračno prachu, které se stále přibližuje. A opět za burcejícího pokřiku přihlížejících se do cíle řítí jednotlivý jezdci. Rycholst koní je přímo ohromující. Občas se někteří vrátí bez jezdců. Málokdy se však některému z malých žokejů něco stane. Vítěz se honosí titulem tumny ekh nebo-li "vůdce desetitísíců". Vítězni koně jsou opěvovány v písních a básních. Žokejové zpívají před závodem speciální píseň "gingo".

Lukostřelba - luk je další součástí mongolského života. Už od malička jsou pěstovány vlastnosti jako postřeh, dobré oko, síla a trpělivost, které jsou pro dobré lučištníka nezbytné. Lukostřelba se stala součásti slavnosti v 11. století. Soutěží několik týmů proti sobě. Úkolem je na vzdálenost 75 metrů sestřeli co nejvíce kožených "terčů". Sudí stojí ve dvou řadách podél "střelnice" a před zahájením střelby začnou pomalu zpívat velmi starou píseň Uukhai, jakmile šíp dopadne změní se melodie zpěvu a lučištník tak hned ví jak byl úspěšný. Megen je vítěz turnaje.

A tak to probíhalo i ve stepi za Charchorinem. Slunce pražilo do hlavy a já sledoval zápasníky a pak zase jezdce a čekal jsem, kdy mi některej z orlů, kterých nad námi kroužili spousty, vyklovne přehřátej mozek. Nestalo se tak, takže jsme raději s Tumanem zašli na oběd do jedné z jurt nebo-li geru. Je taky potřeba dávat pozor na koně až se tady budete nezkušeně motat. Jsou jich stovky, osedlaní i neosedlaní. Dávejte pozor ať vás nenakopnou, a taky je docela "příjemný" když si tak sedíte na zemi sledujete zápas, za vás se postaví v řadě parta mongolských mladíků a postupě si každý z koňů odfrkne. Taky na to pozor.

NAHORU

V jurtě je příjemný chládek, čeká nás oběd. A tady se budu muset opět na chvilu zastavit, poněvadž mongolská strava si zaslouží zvláštní pozornost. Předem upozorňuji vegetariány, aby raději nejezdili do Mongolska. Zeleninu tu nenajdou žádnou, maximálně by mohli přežívat na mléčných výrobcích a plackách. Takže jak je to s tou stravou? Mongolsko je chudá a neúrodná země, plodinám se nedaří, základem života je tedy především pastevectví. Koně, dobytek, ovce, kozy. Od toho se vše odvíjí. Začněme ale od začátku.

Mongolská strava

Nápoje - čeho se lze v tomto směru v Mongolsku dočkat? Žízní neumřete, zapomeňte však na čajíčky a kafíčka z domova. Samozřejmě ve městech lze v obchodě koupit balenou vodu nebo nějaké limonády koupíte. Stejně tak pivo je poměrně dostupné. Ale kvůli tomu, co můžeme mít doma, přece nejedem do Mongolska, že ano?
Takže co pít mimo "civilizaci"?

Voda - sami mongolové vodu příliš nepijí. Voda v řekách je relativně čistá, k pití však málokdy vhodná. Důvodem je především množství dobytka, který spásá mongolské stepi a velice často se shromážďuje kolem vodních toků - voda je tak pochopitelně biologicky znečištěna. V horských oblastech by však s pitím vody z potoků neměl být problém, vždy je však jistější vodu převařit.

Čaj - jeden z typicky mongolských nápojů. Má svou specifickou přípravu a chuť. Je velmi posilňující a proto ho mongolové pijí vždy a všude. Na mongolský čaj potřebujete především lisovaný zelený čaj, dále pak mléko, máslo, mouku a sůl. Mléko podle chuti: kravské, kozí, ovčí, kobylí nebo velbloudí. Máslo někde nahrazují vyškvařeným hovězím nebo skopovým lojem. Mouka se hodí jakákoli, občas se do ní přidávají jáhly či rýže.
Pokud byste si ho chtěli doma vyzkoušet, tak příprava je následující: Čaj rozetřete na prášek. Jednu až tři lžíce prášku zalijte litrem studené vody a postavte na oheň. Když se voda začne vařit, přilijte 0,25-0,5 l mléka, jednu lžíci rozpuštěného másla, 50-100 g mouky předem opražené na tuku a půl nebo čtvrt sklenice jáhel nebo rýže. Povařte do měkka, osolte. Dobrou chuť. Mne více chutnal horký, slušně řečeno mi však nechutnal.

Airag (kumys) - další typicky mongolský nápoj, který si vás v mongolsku zaručeně najde. Nápoj zdraví. Airag je vyráběn v létě z kobylího kvašeného mléka. Každý den jsou během léta a podzimu po dvou až třech hodinách dojeny kobyly. Těm jsou vybýrány nejšťavnatější pastviny a chladná místa podél vodních toků. Jedna kobyla vyprodukuje 1,5 až 2 litry mléka denně. Mléko je každý den přiléváno do koženého vaku v němž kvasí. Druhý den je již připraveno k pití. Je však nutné s ním často míchat dřevěnou měchačkou (nejméně 1000x denně!). Každý host jurty tedy může klidně přistoupit k měchu a míchat a míchat a nikdo mu nic neřekne, naopak. Z airagu se lze i opít, zvláště je-li staršího data. Po "medicínské" stránce je však airag v životě mongolů nepostradatelný. Obsahuje množství vitamínů, organických látek i anorganických minerálů. Zbavuje tělo všech jedů, což zvláště po zimě, kdy je základem stravy tučné maso a nic jiného, je pro tělo přínosné. Používá se k léčení mnoha nemocí.

Tarag - nápoj podobný našemu kefíru.

Arkhi - tradiční slabá mongolská pálenka z mléka. Charakteristická je pro ni odporná chuť.

Vodka - novodobý fenomén. Mongolové ji přijali za svou a je nezbytnou součástí každé oslavy či setkání, bohužel však často i běžného života. V Mongolsku se místo příbytku smočí prst v lihovině a několi kapek nápoje se rozstříkne na všechny světové strany. Je to zvyk.

Strava - mongolská strava není vůbec pestrá. Taky není vůbec chutná. Skoro by se dalo říci, že je nechutná, nicméně dá se na ní zvyknout. Základem je skopové maso. Doplňkem pak mléčné výrobky a případně nějaké placky. Ve větších městech si můžete samozřejmě nakoupit ve větších obchodech i "normální" jídlo v podobě čínských polévek, nějakých konzerv, chleba, salámu, atd. Zvláště oblíbené jsou zde sušenky DISKO, ty naleznete snad i v té nejzapadlejší vesnici. Horší už to může být s návštěvou jídelen (guanz) a restaurací. Samozřejmě ty lepší vám nabídnou za přiměřený peníz, chutnější pokrmy. V těch levnějších však buďte raději připraveni na skopové a jeho nezaměnitelný pach a chuť. Můžete zde i dostat takzvaný "goulash", ale nečekejte voňavej gulášek se šesti knedlíčky, ale smrdící skopové v podobě placky (asi usmažené) s rýží. V mongolsku však nenatrefíte na restauraci na každém rohu, takže s typicky mongolskou stravou se zcela jistě setkáte. Velmi cenným artiklem na venkově je cukr a mouka - velice vhodný dárek za mongolskou pohostinnost.

Skopové - jak jsem se již zmínil, je nejoblíbenějším pokremem v zemi. A čím je tučnější, tím je "lepší". Oblíben způsob přípravy - zabije se ovce, stáhne se a vykuchá, hodí do hrnce (případně s horkými kameny) s vodou a uvaří. Výsledný pokrm je smradlavý, tuhý a odporné chuti. Jste-li hostem takové hostiny, připravte se, že dostanete ty nejlepší kousky - to znamená ty nejtučnější! Obliba tučného masa je dána zejména klimatickými podmínkami v zimě. Teploty dosahují velmi nízkých hodnot a jídla je málo. Tučné maso dodá tělu potřebnou energii a to i do zásoby, je-li třeba. Když není ovce,může ji stejným způsobem nahradit divoký svišť. Jinak skopové můžete ochutnat také na rožni - to je stravitelnější. Mongolové maso také často suší (kromě skopového také hovězí, velbloudí či jačí) - zvláště po delší dobu mimo "domov" je to ideální potrava.

Khushuur (chušur) - popsat by se to dalo jako masový koláč či placka s masem. Je to zkrátka placka vyrobná z jednoduchého těsta (voda nebo mléko a mouka) naplněná skopovým masem (tučným). Dá se to pozřít, zvláště je-li tam co nejméně masa, i když to smrdí skopovým jako cokoliv jinýho - pečená mouka není až tak zlá.

Shöl - polévka. Většinou něco jako skopový vývar s širokými nudlemi. Mimořádně mastná s kousky tučného až lojovitého masa. Bez chleba nebo nějaké placky by se asi nedala pozřít.

Tsuivan - široké nudlé podávané s vařeným skopovým masem. Zvláště na venkově oblíbené jídlo. Ochutnal jsem. Pokud se vyhnete masu, dá se to jíst. Přpadně je potřeba vybírat ty libovější kousky. Ty ostatní jsem nenápadně strkal do kapsy a pak s nima s těžkým srdcem nakrmil psi. Je to však jedno z lepších z jídel, docela syté.

Buuz - něco jako masové taštičky. Těsto naplněné masem a uvařené v horké vodě. Jedl jsem je již v Rusku a byli fantastický, tak jsem si myslel, že si konečně pochutnám, ale byl to omyl. Ty zdejší taštičky jsou naplněny jak jinak - tuhým, nepoživatelným a smrdícím skopovým. Sousta jsem raději polykal vcelku a zpíjel doušky vodky.

Boortsog - něco jako chleba, prostě mouka s vodou. V porovnání s ostatními pokrmy se dá považovat za naprostou labužnickou pochoutku.

Tarag - jogurt, vcelku poživatelnej.

Aaruul - tvaroh sušený a nevýrazné chuti. Většinou je součástí každého pohoštění v jurtě.

Mongolové jsou mimořádně pohostinní lidé. Vždy vás k sobě pozvou a vždy vás rádi pohostí všemi výše uvedenými pochoutkami. Je krajně nezdvořilé odmítnout, takže DOBROU CHUŤ!!!
My s Tumanem zasedáme do dřevěné lavice a Tuman objednává každému "čaj", polévku a několik chušurů. Pomalu srkám čaj a snažím se pozřít polévku, kterou notně zakusuju chlebem. Ten smrad mne snad zničí. A to mně čekají ještě ty odporný chušury. Jeden se pokusím v puse sežmoulat zatímco Tuman se jimi přímo cpe, mne jakoby nechtíc upadávají kousky masa pod stůl a s radostí přenechávám Tumanovi i svou porci. "Výborně" nasyceni se vrhám opět do víru dění slavnosti. Já si jdu ještě nenápadně koupit nějaký sušenky a cigarety. Potřebuju se zbavit te skopové pachuti.

Slunce je zničující a já se odpoledne rozhoduji přerušit Naadam a přemísti se do nedalekého kláštera Erdene Zuu.

NAHORU

MAPA MONGOLSKA

pro zvětšení mapy klikni na obrázek

NAHORU

Podrobná mapa centrálního Mongolska

pro zvětšení mapy klikni na obrázek

NAHORU  

Copyright © Marian Golis
(autor textů a fotografií, design, webmaster)
m.golis@email.cz