MG

MONGOLSKO 2003

• Mongolsko Home Page
• Obecné INFO, užitečné odkazy a INFO ke stažení!
• Jak se dostat do země (Altanbulag - Ulanbatar)
• Ulanbatar (Ulaan Baatar)
• Kharkhorin (Charchorin, Karakoram) a Naadam
• Bogdkhan Uul a Manzshir Khiid (Klášter Mandžir)
• Mapy

Kharkhorin (Charchorin, Karakoram) - (1.část) 2.část

Město Charchorin nebo také Karakorum má v dějinách své významné místo. Vzniklo v 11. století, kdy se nejznámější mongolský panovník Čingischán rozhodl přemístit hlavní město tehdejší mongolské říše právě sem. Slávy si však toto místo dlouho neužilo. Hlavním městem bylo pouze po 40 let. Poté bylo přemístěno jedním z následovníků Čingischána, a to Kublajchánem do dnešního Pekingu (tehdy Khanbalik). Charchorin byl pak obléhán a v roce 1388 dobyt mandžuskými vojsky. Teprve až v 16. století byl z trosek města postaven klášter Erdene Zuu - první mongolský budhistický klášter! Teny byl zničen až během Stalinských čistek. Stejný konec postihl všechny mongolské kláštery a chrámy. Z celkové počtu 700 se jich po řádění komunistů zachovalo pouze sedm. Momentálně v Charchorinu nenaleznete vůbec nic, co by připomínalo staré hlavní město. Pouze typická silueta kláštera Erdene Zuu na okraji města připomíná bohatou mongolskou historii.

S Tumanem tedy opouštíme slavnosti a pěšky se vydáváme ke klášteru. Ten se nachází asi 2 km od města východním směrem. Nelze ho přehlédnout. Klášter je jednou z nejvýznamnějších památek Mongolska. Turistů zde přesto mnoho nepotkáte. Občas přijede jeep s japonskými, čínskými či korejskými turisty ověšenými miniaturními kamerami a fotoaparáty. Stejně rychle jako se objeví zase zmizí. S Tumanem prolezeme klášter. Já se sem ale ještě druhý den vracím, abych si ho trochu užil sám. Lépe řečeno přihasil jsem si to sem na koni, poněvadž, když jsem opustil slavnost Naadam potkal jsem v půli cesty dva malý mongoly na koních. Slovo dalo slovo, vyhoupl jsem se do sedla, dostal uzdu do rukou a vyrazili jsme společně směr klášter. Cestou jsme probrali pár společensko-sociálních témat. Nikomu z nás nevadilo, že já mluvím česky a oni mongolsky.

Budhistický klášter Erdene Zuu byl postaven v 16. století Abtaichánem. Tvořilo ho původně 60-100 chrámů a přes 300 jurt. Byl domovem více než tisíce mnichů. Klášter byl několikrát napaden a poničen mandžuskými vojsky. Konečnou ránu mu však zasadili komunisté, kteří ho kompletně až na tři chrámy, zlikvidovali. Zdejší mniši byli pobyti nebo odvlečeni na Sibiř odkud se již nikdy nevrátili. Památky kláštera byly naštěstí díky několika duchapřítomným vojenským velitelům zachovány a uloženy v okolních horách nebo u místních lidí. Klášter byl znovu otevřen až po pádu komunismu v roce 1990.
Klášter je obehnán vysokou zdí - každých 15 metrů ze zdí ční celkem 108 stup (stupa=čorten). Číslo 108 je svaté číslo budhismu. Tato zeď tak tvoří typickou siluetu kláštera (viz foto). Tři chrámy, které nebyli zničeny jsou zasvěceny třem obdobím života Budhy - dětství, dospívání a dospělosti. První z nich je Dalai Lama Sum, druhý a hlavní je Budha Zuu a třetí a poslední je chrám v tibetském stylu Lavrin Sum, kde se každé ráno odehrávají budhistické obřady. Uprostřed komplexu je velká stupa Zlaté motlidby.
Projdete-li hlavní branou kláštera přímo proti vám uvidíte na protilehlé straně další bránu - tudy se lze dostat za klášter, kde mají své zboží rozloženo prodavači suvenýrů, s nimiž se dá usmlouvat slušná cena, máte-li zájem. Půjdee-li dále dojde až k místu, kde se nachází kamenná želva. Je to jedna ze čtyř želv, které jsou jedním ze symbolů města a které v minulých dobách vytyčovali hranice města, současně chránili město (želvy jsou považovány za symbol věčnosti).

Může se zdát zvláštní, že mongolové co se náboženství týče vyznávají tibetskou formou budhismu (s drobnými odlišnostmi). Má to však své důvody.

Mongolské náboženství

Původním náboženstvím Mongolska je šamanismus, správným názvem Bön (více o mongolském šamanismu si lze stánout ZDE). Do jisté míry podobný šamanismu sibiřskému. Šamanismus je ve svém pojetí velice rozmanitý a v jednotlivých regionech se může lišit. Klíčová je vždy postava hlavního šamana, dále pak množsrtví bohů a duchů a víra v Modré, Mocné a Věčné Nebe. Hlavním postavou je Köke Möngke Tngri (Věčné Modré Nebe) - je stvořitelem viditelného i neviditelného. Další významnou postavou je Qurmusata Tngri - ten má zvláští postavení ve vztahu k ohni (říká se, že Budha zažehl světlo a Qurmusata Tngri zapálil oheň). Oheň je pro mongoly posvátným. Jednou ze zásad slušného chování je nikdy v jurtě neuhasit oheň a nikdy do ohně neházet odpadky nebo vodu.
K prvnímu kontaktu s Budhismem došlo pravděpodobně ve 4. století n.l., kdy Mongolsku dominovala čínská dynastie Juan-juan. Další vlivy lze vysledovat v 10. století, načež s pádem čínským dynastií v Mongolsku nastalo období náboženského chaosu, kdy se mísily šamanismus, manichejismus a nestoriánství.
Tibetský budhismus se do Mongolska dostal až v období velkých chanátů. Ve 13. století Čingischán (Chinggis Khan) dobyl Tibet. Sám Čingischán byl nábožensky velmi tolerantní, s tibetskou formou budhismu se blíže seznámil až jeho vnuk, který se blízce spřátelil s tibetským lámou Sakya Pandita. V přátelství s lámovým synovcem Phags-Pa pak pokračoval také Kublajchán. Ten Phags Pa pozval na svůj dvůr. Láma svým učením přivedl k budhismu velkou část Kublajchánova dvora. Poprvé se tak v Mongolsku začal šířit tibetský budhismus, prozatím jen ve vyšších vrstvách. V 16. století se další mongolský vůdce Altanchán setkává s lámou Sonan Gyatso, kterému dává titul Dalai Lama. Dochází tak v Mongolsku k obrození budhismu. Později je dokonce pravnuk Altanchána prohlášen za inkarnaci Dalai Lamy, což upevňuje pouto mezi mongolským a tibetským budhismem. Budhismus zažívá velký rozmach a koncem 19. století je v Mongolsku téměř 600 budhistických chrámů a klášterů. V roce 1920 ovládá budhistická církev 20% bohatství Mongolska a mnišské roucho na sebe bere téměř 1/3 mužské populace, což činí na 120.000 mnichů!
S nástupem komunismu a Stalinismu v Rusku (potažmo v Mongolsku) je se vším konec. Mniši a lámové jsou pobiti nebo odvlečeni na Sibiř. Chrámy a klátery jsou srovnány se zemí.
Podrobněji o mongolském budhismu na MONGOLULS

V Charchorinu jsem se zdržel tři dny. Naadam, klášter a okolní kopce mne plně zaměstnali. Noci ve stanu u řeky byli příjemné, Tumanova pohostinost taky. Je na čase se přemístit zase jinam. Nejdříve však musím zpátky do Ulanbataru, kde musím zakoupit jízdenku na vlak do ruského Ulan-Ude. Jízdenku je lepší zakoupit s dostatečným předstihem. Auta do hlavního města mají vyrážet z hlavního tržiště v Charchorinu v devět ráno. Sbalím tedy stan a na snídani jsem už zase u Tumana. V devět hodin už stojím na stanovišti připraven vyrazit do Ulanbataru. Nevím, co mne čeká. Naložený věci do auta už mám, tak pozoruju život tržnice. Mongolky tady z velkých konví prodávají mléko a kumys. Občas přijede někdo na koni, někdo jeepem, někdo na motorce. Něco přiveze, něco odveze. Čas se pomalu vleče. Řidič startuje motor, tak nasedám. Už jsme tady asi dvě hodiny, tak je asi čas vyrazit. Zapomněl jsem asi, že jsme v Mongolsku. Místo cesty do Ulanbataru nás čeká šílená jízda snad po všech Charchorinských zaprášených ulicích. Postupně nasedají a vysedají různí lidé. Nakládá se a zase vykládá náklad. Zajedem na návštěvu k příbuzným, cestou potkáme pár kamárádů. Celé to trvá tři a půl hodiny a já se vzdávám myšlenky, že vůbec někam pojedeme. Už jsem pět a půl hodiny na cestě a ještě jsem neopustil výchozí místo! A to je před námi ještě 7 hodin cesty do Ulanbataru. V půl třetí odpoledne konečně vyrážíme. Je nás 18. Když se převrátíme, což se klidně může stát při množství nákladu na střeše, tak se nikomu nic nestane.
Do Ulanbataru přijíždíme v půl desáté večer. Naštěstí je to tradičně s rozvozem každého cestujícího. Za chvíli jsem tedy u Sergeho doma.
Druhý den vybavím lístky na vlak a vyrážím na jih do města Zuunmod a následně do hor Bogdkhan Uul ke klášteru Manzshir.

NAHORU

MAPA MONGOLSKA

pro zvětšení mapy klikni na obrázek

NAHORU

Podrobná mapa centrálního Mongolska

pro zvětšení mapy klikni na obrázek

NAHORU  

Copyright © Marian Golis
(autor textů a fotografií, design, webmaster)
m.golis@email.cz